Titulní stránka

Historie

Fotografie

MP3

Historická fakta o kapele



OFICIÁLNÍ STRÁNKY INROU 2019
[ Přesměrování ]

Úryvky z knihy Mikoláše Chadimy "ALTERNATIVA", HOST/BRNO/1992

Říčany u Prahy

14.10.1972 se konal první koncert znovuzrozené skupiny INROU v Říčanech. Vzpomínky na něj mám dost zmatený, ale že to byla jízda, vím určitě. Jako pořadatele jsme najali partu známýho pražskýho bouchače Bandase. Místní rváče zkrotili už hodinu před začátkem a tak se pražský vlasatci, kterejch přijelo kolem stopadesáti, mohli cítit v bezpečí.Že jsme měli úspěch usuzuju podle toho, že sál zůstal narvanej až do konce a museli jsme přidávat. Po pražskejch hospodách, které nahradily bigbítový kluby, se začalo mluvit o nové pražské skupině, za kterou stojí za to někam jezdit ...

Zelený pruh

20.12.1972 jsme jeli hrát do učňovský školy Na Zeleném pruhu. Bylo to pro nás jedna z mála možností zahrát si v Praze. Poprvé přišlo dost málo lidí (plakáty se nekonaly). Podruhé už bylo plno (začalo fungovat plakátování z ucha do ucha). Potřetí dav, který se nedostal dovnitř, rozháněli policajti. Nad jevištěm byla obvyklá výzdoba sálů našich podniků a škol. Všude rudo a velký portrét Lenina.Spolu se zásahem policajtů se stal Asiat důvodem k zákazu těchto akcí. Při jedné písničce, jejíž text začínal slovy: V noci, když tvoje hlava zpitá nemůže klidně spát ... si Bartoníček kleknul pod portrét, otevřel náruč a v dialogu s Iljičem píseň dozpíval. Lidem se to sice moc líbilo, ale s vystupováním v tomto koutě Prahy byl konec. Bylo nám to líto, neboť atmosféra těchto tancovaček byla ta pravá, taková, jaká k týhle muzice patří ...

Žofín

17.1.1973 - nejúspěšnější koncert INROU.Gymnázium Nad Štolovou se od dvou školních kapel nechalo ukecat k uspořádání koncertu. Aby bylo na Žofíně plno, měli tam hrát jako hvězdy FORMACE, což byla Mišíkova a Kozlova kapela. Chtěli tam mít ještě jednu kapelu, která by nebyla úplně amatérská, a to byla příležitost pro nás, neboť tři koncerty na Zeleném pruhu nám udělaly jméno.Konečně jsme se dočkali šance, po které jsme tolik prahli, velkého koncertu v Praze. Že bude Žofín narvaný, o tom nikdo nepochyboval. Rockový koncert v tak velkém sále se v Praze nekonal už nejmíň půl roku. První dvě kapely se nechytly, přestože hlad po bigbítu byl velkej. Po nich jsme nastoupili před narvanej Žofín my. Začali jsme dolaďovat a Jirkovi odešla aparatura. Tony vylezl na pódium a začal pájkou něco opravovat na zesilovači. Publikum, neukojené prvními dvěma kapelami, se začalo bouřit a dožadovat se vystoupení hvězd. Po pěti minutách začalo hvízdat a snesly se na nás desetníky, papíry, a dokonce i polomáčené sušenky. Kupodivu jsme byli klidní. Publika jsme si nevšímali a chroustali jsme sušenky sebrané z jeviště. Na čtyřicet minut, které nám byly přiděleny, jsme vybrali největší trháky a naše přesvědčení, že publikum bude čumět, nic nemohlo zlomit. A publikum opravdu čumělo. Po dvou písničkách přestalo tancovat a pod jevištěm se shluknul velkej chumel, sledující naše show, které se skládalo z pobíhání po jevišti, padání na zem a různých dalších skopičin. Vše bylo umocněno tím, že jsme moc chtěli dokázat, jak jsme dobrý. Lidi byli nadšený, museli jsme dvakrát přidávat.

Takhle to doopravdy tenkrát bylo ...

2004 - INROU po 30-ti letech ve studiu - úryvky z mých vzpomínek

Píše se rok 2004 a jsme o 30 let starší. Z troufalé drzosti, se kterou jsem si tenkrát dovolil hrávat sóla od nejrychlejšího kytaristy na světě ( Alvina Leeho z Ten Years After - Go home ), zůstala jen úsměvná vzpomínka. Kam pak se poděla má odvaha 18-ti letého puberťáka - zůstaly jen výmluvy jako např. : že krása kytarových sól není v rychlosti, ale v tónu, ušlechtilosti pocitového kytarového sdělení a.p. - prostě kecy, za dvě decy ... Asi takhle nějak podobně by to dnes možná řekl Eric Clapton, kterého si přátelé rádi podávají, říkají mu - "Slow hand". No a protože jsem rád, že dnes ještě něco na kytaru vůbec zahraju, řekl jsem si sakra, ale rychle, rychle než úplně všechno zapomenu musím přesvědčit zbytek kapely INROU, že teď je ten pravý čas natočit CD. Povedlo se a dokonce mi to nedalo ani moc práce. Stačilo bývalé bigbíťáky pozvat do hospody ORYX na Žižkově, nalejt do nich u kulatýho stolu pár piv (a panáčků), pustit do uší trochu muziky a příslib na natočení vzpomínkového alba INROU po 30-ti letech jsem měl... Je fakt, že bez silné podpory duchovního otce INROU Vaška Bartoníčka bych to měl setsakramentsky těžký. Bohudík Vašek tahal ochotně za provaz vždy na mé straně, takže přesvědčování dopadlo úspěšně - CD se bude točit !!! No jo, večer to znělo moc báječně, ale ráno to vystřízlivění do reality! Večerní plány byly sice velmi lákavé, ale co vlastně budem natáčet? Na jaké nástroje ? Umíme ještě na ně vůbec hrát? a.t.d. Navíc Bejbin už nemá basu od minulého století, Karel bicí prodal... Bylo to opravdu nadělení, ale navzdory všemu se nám vzpomínkové CD album nakonec podařilo skvěle natočit. :o)

Milan Jethro Wisocký